Tati, mami....pomoc! -3

18. prosince 2011 v 0:27 | Kathy Uchiha |  Tati, mami....pomoc!

Tak jo, tady je jedna opravdu hodně krátka kapitolka, ale jak se říká....lepší něco, než nic :-)
Snad se bude líbit a děkuju za komentáře. Opravdu mě povzbudily! (Beru i kritiku)



3. kapitola

Sasuke konečně ztratil vědomí, muž si oddechnul a jediné na co teď myslel, bylo, jak se odtud, co nejrychleji dostat. Sice věděl, že se sem nejspíš bude muset vrátit ještě pro toho druhého, ale pochyboval, že bude mít znovu takové štěstí. Prozatím bude muset šéfíkovi postačit jeden. Vytáhnul z kapsy jemný řemínek a svázal Sasukemu nohy a ruce. Pak si chlapce přehodil přes rameno a vydal se k východu. Když mu chyběly sotva tři metry, před školou zaparkovalo policejní auto a z něj vystoupil muž v policejní uniformě. Přes obličej se mu táhly dvě tenké jizvy a hlavu mu zakrýval šátek. Vypadal opravdu zlověstně. Únosce rychle vběhl do nejbližší místnosti a zavřel za sebou dveře. Omámeného chlapce položil do rohu místnosti a z kapsy vytáhnul mobil. "Co je?" Otázal se ho neurvale šéf. "Pane, přímo za vámi stojí policejní vůz a v něm sedí dva muži, nemůžu přece jen tak vyjít se svázaným Uchihou ven." "Ehm…pravda. Hele, pojedeme k zadnímu vchodu, OK?" "Zadní vchod?" "No, nějak se musí dostávat na hřiště, aniž by obcházeli půlku školy. "Jo, kouknu se po něčem." "Fajn, ale pohni, brzo zjistí, že je ten kluk pryč." "Rozumím." Únosce vrátil mobil do kapsy a Sasukeho si hodil přes rameno. Vykouknul ze svého úkrytu, chodby byly prázdné jako před tím, pomalu se vyplížil ven a vydal se hledat zadní vchod. Naštěstí měl někdo chytrý nápad, vymyslet požární východ. Nebyl to asi ten, o kterém šéf mluvil, ale stačit by mohl. Muž zatáhnul za kliku a vystrčil hlavu. K jeho štěstí, policejní auto bylo v nedohlednu. Vyběhl ven a rozhlížel se po parkovišti. Dva metry od něj parkoval černý mercedes benz s kouřovými skly. Opatrně přeběhnul k autu, otevřel kufr, do kterého hodil Sasukeho a pak se přesunul na sedadlo spolujezdce. "Toho druhého už nestihneme, myslím, že ti policajti už ho mají." Podotknul muž ke svému šéfovi. "Hm…asi ano, no nic, jeden nám musí stačit." "Myslíte, že bych mu mohl dodat trošku barvy, až se vrátíme?" "Ha! Dle libosti, Kisame." Kisame se rozesmál na celé auto, "mockrát děkuji, pane." "Hm…aspoň víc zaplatí, ale pozor, nezabij ho. Za mrtvolu by už asi neplatili." Zasmál se tentokrát šéf. "No nic, radši vyrazíme, ještě by nás chytli a to by pak nebyla žádná sranda."

***

"Fugaku? Jsi to ty?" Dveře se po dlouhé době opět otevřely a do domu vešel muž v policejní uniformě. "Mikoto? Jste v obýváku?" "Ano, Itachi usnul. Přijdeš sem?" Fugaku si vyzul boty a pomalým krokem došel k obýváku. Pohledem našel svou manželku, které na klíně spal jeho syn. "Usnul, byl hodně rozrušený. Je to pro něj velká rána, se Sasukem jsou pořád spolu." Když Mikoto, vyslovila jméno svého syna, spustily se jí po obličeji nové slzy. Fugaku si přisednul ke své ženě a objal jí kolem ramen. "Neboj, bude v pořádku. Když jim dáme výkupné, nic mu neudělají." "A co když nebudeme mít dost?" Strachovala se Mikoto. "Máme hodně naspořeno, nejsme na tom tak špatně." "Ale pořád neřekli kolik, klidně se může stát, že nebudeme schopni to zaplatit!" Itachi už nějakou chvíli nespal a když slyšel, co rodiče říkají, spustili se mu nové slzy. Co to říkají? Proč by nemohly zaplatit?! Vždyť Sasuke je jejich syn. Kdyby rozbil prasátko, pomohlo by to? Může vůbec nějak pomoct? Nebo je odsouzen k bezvýznamnému přihlížení, té hrůze… "Itachi? Stalo se něco?" Mikoto, si konečně všimla, že její syn už opustil říši snů, Itachi se vymršti l do sedu, "mami, že to zaplatíte. Že se dostane Sasuke domů. Musí!" Mikoto moc dobře věděla, jaký mají Itachi a Sasuke vztah, jak jsou si blízcí.Itachi nebyl ten druh bratra, pro kterého je mladší sourozenec jen otravným hmyzem.
"Neboj, všechno zase bude pořádku." Usmála se na Itachiho a pak se se starostlivým obličejem otočila na manžela. "Itachi, běž do svého pokoje a připrav se na zítra do školy." Ozval se rázně Fugaku. Itachi se podíval na Mikoto, "jdi, aspoň se nějak odreaguješ." Itachi přikývnul a vyběhnul z obýváku. Schody bral po dvou, nevěděl proč, ale otevřel dveře Sasukeho pokoje. Rozhlédnul se po malém pokojíčku. Vše bylo uklizené, postel ustlaná, hračky úhledně uklizené v poličkách, popřípadě naházené v bedně. Nic nenasvědčovalo tomu, že pokoj obývá malé hyperaktivní dítě. Itachi přešel pokoj k Sasukeho posteli, ležel na ní plyšový dráček, Sasukeho nejoblíbenější plyšák. Itachi mu ho dal k třetím narozeninám, vzpomínal si jak se do něj Sasuke zamiloval na výletě v Dinoparku. Sasuke toho zeleného plyšáka bral a vlastně pořád bere všude s sebou. Přitisknul si dráčka k sobě a schoulil se na Sasukeho posteli. "Kdepak teď jsi, Sasuke?" Zašeptal Itachi do ticha, "jsi v pořádku? Na co teď myslíš?" Ani si neuměl představit, jak se teď Sasuke cítí, kdyby to mohlo být naopak! Po Itachiho tváři stekla osamocená slza. Pak se mu zatmělo před očima a opět usnul. "Itachi…Itachi, vzbuď se." Mikoto se už hezkých pět minut, snažila syna probudit. "Mami? Děje se něco? Nejdu pozdě do školy?" "Uklidni se, " zasmála se Mikoto nad počínáním jejího syna. "jenom, měl by ses přemístit do svého pokoje." Upozornila na jistý fakt, Itachi se rozhlédnul kolem sebe a všechno, na co zapomněl, na něj spadlo celou svou váhou. "Ví…ví se něco nového?" Vykoktal ze sebe a nevědomky pevně sevřel plyšového dráčka. Mikoto jen zavrtěla hlavou, "bohužel, ale ty by sis s tím neměl lámat hlavu, já a tvůj táta, přivedeme tvého brášku zpět a ty si půjdeš napsat úkoly a připravíš se na zítřek do školy, jsme domluveni?" "Ehm…jo." Usmál se naoko Itachi, zvednul se z postele. Prošel nakonec dlouhé chodby, ale před dveřmi pokoje se zastavil. Neměl chuť na úkoly, nechtělo se mu dělat nic, rozhodnul se, že půjde spát. Otevřel dveře svého pokoje a namířil si to rovnou do postele.



A všimněte si plyšového dráčka! xD
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 19. prosince 2011 v 22:25 | Reagovat

Mazec! Totálně jsem se do toho zažrala! Je to super! A málem jsem se rozbrečela při té větě s prasátkem....ten pocit bezmocnosti jsem už jednou zažila takže vím jak se chudáček Itachi musel cítit T.T A doufám, že ho Mikoto do školy nepošle! Vždyť to jako by ho poslala únoscovi :F Nah...těším se na pokráčko ^__^

2 Anet Anet | 23. února 2012 v 9:12 | Reagovat

Chudák Itachi... Sice Sasukeho unesli, ale stejně, chudák Itachi. :-D Je to super, jdu hned číst dál! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama